no more surviving, just LIVING.

3. february 2014 at 12:02 | Ems* |  journal.
Zrovna nedávno jsem si přečetla jeden skvělý článek a viděla dva filmy, které mě tak trochu donutili napsat tenhle článek.

Víte, opravdu, ale opravdu bych chtěla začít žít přítomností. Ale .. asi se bojím. Deprese, úzkost a strach, to je něco, co mě každým dnem provází. A já už to nechci. Chtěla bych si užívat života, neustále se nebát následků. Chtěla bych k někomu projevit city tak, jak to opravdu cítím, občas se trochu odvázat, a ne se neustále strachovat z toho, že mě budou ostatni soudit, že se kě mně otočí zády, co se stane, když se tamto nebo ono pokazí. Bojím se, že zůstanu sama. Ti pravý přátelé by při vás přci měli stát v dobrém i zlém, ale co když nakonec zjistím, že žádné pravé nemám? Stále je tu pro mě něco, čeho se bojím, co mi brání. strach je můj největší nepřítel.

Další věc je to, že stále na něco čekám. Nebo na někoho, nevím. Nedokážu prostě žít přítomností. stále jenom myslím na budoucnost, na minulost, ale přítomnost, to, co se děje právě teď a tady, to jde tak nějak kolem mě.
V lepším případě myslím na věci, na které se těším. Ať už jsou to ty každodenní drobnosti, které tak nějak dávají mému životu smysl, jako třeba dobré jídlo, ta chvíle, kdy budu mít písemku za sebou, volná hodina, chvilka na cvičení na klavír, nebo večer, kdybudu v pohodlném oblečení s hrnkem čaje sedět na své posteli v klidu a teple domova. Nebo ty větší věci, jako je návštěva divadla nebo kina, víkend. K tomu, aby můj život měl ale takový nějaký větší smysl, si musím najít něco lepšího - prázdniny, nějaký výlet ..
V horším případě ale myslím na ty špatné věci, které se staly, nebo na to špatné co mě možná čeká, nebo něco, na co se netěším.

Neustále tak dumám nad minulostí a budoucností, neustále na něco čekám. Možná na zázrak, na nějakou změnu, na nějakého člověka. nejspíš na člověka, který mě bude mít konečně jednou rád takovou, jaká jsem, nebued mě soudit za mé chyby. A pak příjde strach - bude tu vůbec někdy někdo takový?
Opravdu, opravdu bych chtěla žít přítomností, žít naplno, užívat si přesně té cvhíle, ve které právě jsem. Ale jak? kdy se mi to povede? Je na to nějaký návod, nebo musím prostě čekat na nějaký zázrak nebo co, třeba k tomu nějak dopěju. A nebo to bude až budu konečně jednoho dne spokojená sama se sebou, rozhodnutá žít realitou a né fantazií v mé hlavě?
Nevím jak toho mám dosáhnout když ani nevím, kde začít.

Mám slabé a silné chvilky. jsem přecitvlivělá, všechno si beru moc k srdci, možná i vztahuju na sebe a asi i trochu paranoidně z toho vytahuju nějaké náznaky a důsledky. Občas mám pocit, že se nemám čehobát, že všechno nějak půjde a přejde, nějak se vyřeší, mám ze všeho radost, těším se na další dny a pak .. Stačí jen jedna věta, jeden špatný tón, a najednou je všechno pryč. Chce se mi řvát a brečet a nevím jak to zastavit. Chci být silnější, né tak přecitvlivělá, možná i psychicky nestabilní. Musím se to prostě naučit.

To jsou pro mě ty největší výzvy - porazit strach a úzkost, které mě neustále provázejí, a hlavně být silnější VE VŠEM, přestat všechny špatné a vážně důležitosti s pláčem a depresí.


FASHION CAT | via Tumblr

Lawyers | via Tumblr

Motivation
 

1 person judged this article.

Comments

1 Malíček | Web | 5. february 2014 at 10:52 | React

Já jsem se naučila žít přítomností minulé letní prázdniny, když jsme s rodinou odjeli na dovolenou a já si uvědomila, že je to jedna z posledních společných dovolených. Vždycky jsem se těšila na něco, co mělo přijít a třeba když jsme měli jít na pláž a mně se nechtělo, jen jsem natáhla pusu. Ale v Německu mi došlo, že se můžu radovat i z toho, co mě vlastně nebaví, protože na pláži se člověk nemusí jen opalovat, ne? A tak jsem se užívala každou volnou chvilku se svou rodinou, když jsme se vrátili, věnovala jsem se kamarádům, ale i sama sobě.
Určitě se z toho jednou dostaneš, chce to podle mě jen silou motivaci a tu určitě brzy nalezneš! :) Hodně štěstí. :3

2 Džejn. | Web | 5. february 2014 at 18:00 | React

čauky, nevím jak to máš se spřátelováním, ale když by se ti u mě líbilo (mně se u tebe líbí), nevzala bys mě? :)

3 Fluor | Web | 6. february 2014 at 18:16 | React

Pozri, podľa mňa a podľa toho, čo som prečítala potrebuješ nejaké silné puto v podobe kamarátstva. Tiež som sa cítila ako ty, aj sa stále cítim. A vieš aký je najlepší spôsob ako mať také kamarátske puto a pri tom sa veľmi nestrachovať čo si o tebe pomyslí alebo, že ťa zradí? Nájdi si nejakú blogovú kamarátku. Písanie tvojich problémov s ňou a diskutovanie o príjemných či nepríjemných témach pomáha. Každý deň sa budeš tešiť na chvíľu kedy si budete písať a ona ti dodá energiu aby si sa nebála byť sama sebou. A ako takéhoto niekoho nájsť? Skús osloviť tvoje obľúbené blogerky, ktoré rada čítaš a tiež dbaj na to aby ste mali podobné názory, hobby, obľúbené seriály atď. aby ste mali o čom diskutovať. :) Ver mi, možno ti to nepomôže hneď, možno nie úplne, ale budeš sa cítiť slobodnejšie. Budeš mať pocit že až tak nezáleží na tom čo si pomyslia tvoji 'skutoční' kamaráti, pretože ak by sa niekedy ukázali byť falošný, tak tu vždy máš tú blogovú kamošku, na ktorú sa môžeš obrátiť a ktorá ti poradí a pomôže.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement